Arbor vitae

Kniha jednoho z nejvýznamnějších českých historiků umění, esejisty, kreslíře a básníka Jaromíra Zeminy zahrnuje texty z let 2001 až 2017. Sám autor ji charakterizuje následovně: „Opět se tu střídá próza s poezií, ubylo reflexí o přírodě, zato je tu mnohem víc úvah o umění, i starém, jež mě zajímá čím dál víc, a přibylo také intimnějších úvah o mně samém. V tom smyslu je tato knížka snad ještě osobnější a otevřenější než všechny předchozí.“ Myšleno zejména knihu Jiných textů (Torst, 2000). Sama kniha je tematicky rozdělena do deseti oddílů (Galerijní práce a sběratelství, Přátelé, Klasikové, Vetera et nova, Z ciziny a domova, Všudypřítomná poezie, Trocha přírody, Povzdechy, Miscelanea, Velmi osobní), v nichž jsou jednotlivé texty řazeny chronologicky. Suma textů se, s jistou nadsázkou, dá chápat jako román, román o podstatné části Zeminova života, složený sice z rozmanitých kusů a kousků prózy i poezie, ale vnitřně souvislý a stejnorodý. Obdivuhodný v tom, že přináší modrost, vzdělání a citlivost pozorovatele a glosátora, který nás neučí mentorovat, ale vnímat, brát si to, co je nám nabízeno. Autor Pozdní texty sám doprovodil téměř stovkou dokumentárních fotografií.

Kříže v krajině jsou často to jediné, co přežilo války, režimy, přesídlování obyvatel. Mnohdy je ani nevnímáme, jsou pro nás přirozenou součástí krajiny. Místa spočinutí, odpočinku a kontemplace, orientační body v krajině, nadčasové objekty spoluvytvářející charakter krajinného a veřejného prostoru, jako i tolik potřebné paměti místa. Právě pohraničí bylo místem mnoha střetů. Tudy procházeli uprchlíci během první světové války, komplikovaně zde vznikaly hranice první československé republiky, aby se po dvacetiletém soužití opět přemalovávala hranice podle jazyka a velmocenských ambic nacismu. Byly němým svědkem událostí druhé světové války, ve které zmizelo židovské etnikum, odsunu německy hovořícího obyvatelstva i natahování drátů a růstu železné opony, rozdělující rodiny, národy i státy. I dnes jsou mementem našeho chování se ke krajině jako takové. Fotografové Rudof Prekop a Martin Mlynarič mapovali kříže na Dačicku více než dva roky, poté byly ve spolupráci s archiváři popsány a lokalizovány. Vznikla kniha, která je jakýmsi „herbářem krajiny“ tvořeným v různých ročních obdobích focenými kříži vždy v krajinném kontextu, doplněnými citlivými texty o křížích jako takových, dějinách Dačicka, spiritualitě krajiny a tamní fauně a flóře. Kniha je plastickým obrazem krajiny umožňující místním a znalým ponořit se v její znalosti hlouběji a neznalé vábící ji navštívit.

Texty Jaromíra Zeminy o Adrieně Šimotové zahrnují úsek vymezený léty 1965-2014, tedy doby, kdy jí uspořádal vůbec první individuální výstavu, která se konala v Galerii Československého spisovatele v Praze a její smrtí, doplněný o nové texty vzniklé pro tuto knihu za posledních pět let. Zeminovy eseje jsou osobní i podstatu tvorby vystihující a sdělné, díky tomu, že vznikaly kontinuálně, téměř šedesát let, zahrnují celým opus jejího díla, života i myšlenkového vývoje, citových propadů a zrání. Adriena Šimotová o své tvorbě napsala "Tři čtyři hodiny se soustředím a pak teprve přijde okamžik, kdy se dám do práce. Když ten okamžik propásnu, už se k tomu nemůžu vrátit. A když začnu pracovat příliš brzy, tak je to nenaplněné." Texty Jaromíra Zeminy, jako by vznikaly podobně, i v tom, kdy Šimotová říká: "Zajímá mě i to, co tam není vidět, ale já vím, že to tm je." Nejde jen o knihu kunsthistorickou, Zemina má svůj osobitý styl, propojující lyriku s epikou a díky téměř celoživotnímu záběru napsal knihu, která je znalým vhledem, a snad i klíčem k životem propojenému dílu jedné z nejvýznamnějších postav české kultury po Druhé světové válce. Vhledem, kterého v této hloubce nikdo jiný, než Jaromír Zemina není schopen. "To, o čem chci mluvit, je člověk. Jeho pozice ve světě. Člověk ve své tělesnosti i v duchovní oblasti." Adriena Šimotová

Francouzský sochař Auguste Rodin ( 1840 - 1917) zásadním způsobem ovlivnil vývoj světového sochařství na přelomu 19. a 20 století. Bez nadsázky lze říci, že dějiny moderního sochařství začínají Rodinem. Význam Rodina je však mnohem obsáhlejší. Vytvořil takovou koncepci sochařské figury, která dokázala vyjádřit drama moderního člověka. V roce 1902 Spolek Mánes a Akademie výtvarných umění vybudovaly pro Rodinovu výstavu v zahradě Kinských secesní pavilon podle návrhu Jana Kotěry. Rodin se zahájení výstavy osobně zúčastnil. Společenský ohlas této výstavy zásadně proměnil české umělecké prostředí a nadchl jej pro moderní umění. Ovlivnil celou generací českých sochařů, mezi nejvýznamnější patřili Josef Mařatka, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Quido Kocian a Jan Štursa a mnozí další. Ani v dalších generacích českých umělců neochabl zájem o Rodina, naopak, ve třicátých letech (Josef Wagner) zesílil a i později, v dobách socialistického realismu, byl Rodin znovu pochopen jako zakladatel svobodné umělecké tvorby vzdorující totalitě. Kniha je první českou monografií o Rodinovi, zohledňuje výsledky současného mezinárodního bádání, pro Petra Wittlicha, mezinárodně uznávaného odborníka na Rodinovo dílo, jde o završení celoživotního zájmu o autora. Obrazová dokumentace Rodinova díla je založena zejména na originálních dobových fotografiích děl pocházejících ze sbírek Musée Rodin v Paříži a dalších světových musejí. Součástí knihy je výběr významných textů Rodina a o Rodinovi, podrobný Rodinův životopis a obsáhlá výběrová bibliografie.

Jiří Jílovský (1884 1958) vstoupil do profesionálního života po ukončení pražské akademie v roce 1908, kdy se ve skupině Jung-Prag zaujal místo Richarda Teschnera. Mimo knižní úpravy byl autorem ex-libris, u kterého se řadí mezi zakladatele žánru, jako takového. Byl virtuózním kreslířem a ovládal všechny grafické techniky. V malbě se především zabýval portréty, malbou v plenéru a starou Prahou. Tu zachycoval i v grafice. Dá se označit spolu s Aloisem Wiererem za poslední novoromantické malíře. Důležité bylo i jeho členství v pražské zednářské lóži Schlaraffie, sídlící ve Štěpánské ulici. Řada prací, zejména z počátku jeho tvorby, se zaobírá mytologií, pohádkou a symbolikou. V jeho podání má každý prvek svébytný význam, například v grafikách staré Prahy si pohrává s oblohou, která určuje náladu, zatímco drobná figurální stafáž vypráví příběh. Za druhé světové války jeho dva synové zemřeli v koncentračním táboře. On sám přežil zásluhou toho, že ho z Osvětimi převezli do Sachsenhausenu, kde byl zaměstnán v padělatelské dílně (příběh byl zfilmován pod názvem Ďáblova dílna), která vyráběla padělky anglických liber. Po návratu z koncentračního tábora se snažil vrátit se ke své práci. Ateliér byl stejně, jako u řady dalších česko-německých autorů za války zničen. Většina volných prací, tak nenávratně zmizela. Jiří Georg Jílovský umírá zapomenut v roce 1958. Arno Pařík, největším znalec Jilovského tvorby, ji přehledně propojil do tematických kapitol, rozsáhlý obrazový doprovod je sumou toho nejlepšího z jeho díla.

Kniha „Dělat okna tam, kde dříve byly zdi“ se věnuje současné evropské figurativní malbě ze sbírky předního českého sběratele Roberta Runtáka. Je rozdělená do tří hlavních částí zpracovaných třemi autory, které se věnují jak stěžejním tendencím sbírky samotné, tak sběratelství a v neposlední řadě také osobě sběratele a jeho pomyslné cestě k sběratelství a umění jako takovému. Kniha má však i ambici k obecným přesahům. Především text britské historičky umění Jane Nealové Odcizený jedinec, ztráta sebe sama a otázka lidskosti je pozoruhodným exkurzem nejen do problematiky současné figurativní malby, ale také jistou úvahou nad současným stavem našeho bytí. Zaobírá se mimo jiné odcizením člověka a hledáním smyslu vlastní existence v kulisách dnešního světa, tak bytostně ovlivněného blahobytem, masovými médii a sociálními sítěmi. Právě na tato témata reagují mnozí autoři zastoupení ve sbírce. V knize je představeno více než třicet autorů. Kniha však není jen o významných autorech současné evropské scény, jako jsou Martin Eder, Daniel Richter, Tim Eitel, Jonathan Wateridge či Jake a Dinos Chapmanové, nýbrž zároveň o celé řadě mladých talentovaných malířů. Logicky nemůže být vyčerpávající, je ovšem jednou z mála zpráv o umělcích tvořících v současné době v Evropě. Důležitou součástí knihy je obsáhlý rejstřík autorů ve sbírce zastoupených, zahrnující jejich profily i výběr nejzásadnějších výstav. Kniha je bilingvní česko-anglická, je k ní připojen samostatný šestnáctistránkový katalog, který dokumentuje podobu stejnojmenné výstavy v Galerii výtvarného umění v Ostravě.